Hodnocení a řízení rizik na pracovištích

By:
On:
In: Užitečné příspěvky

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je nedílnou součástí každodenního fungování každé organizace. Klíčem k jejímu zajištění je efektivní hodnocení a řízení rizik, které pomáhá předcházet pracovním úrazům, nemocem z povolání a škodám na majetku. Tento proces však není jednorázovou aktivitou, ale systematickým a kontinuálním přístupem, který vyžaduje znalost základních pojmů, důkladnou analýzu prostředí a praktické kroky ke zmírnění identifikovaných rizik.

V pracovním procesu je zaměstnanec vystaven působení vnějších rizikových faktorů, které můžou ohrozit jeho život nebo zdraví. Zaměstnavatel musí – nezávisle na tom, kolik má zaměstnanců – pravidelně hodnotit rizika. Poté má zaměstnavatel povinnost opakovat hodnocení rizik pravidelně anebo při změně podmínek na pracovišti.

Hodnocení rizik je podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb. § 101 a násl.) proces, při kterém zaměstnavatel analyzuje potenciální nebezpečí a hrozby pro zdraví a bezpečnost zaměstnanců při výkonu práce. Cílem je identifikovat a vyhodnotit rizika a zajistit, aby bylo vytvořeno bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní prostředí.

Hodnocení rizik je základním kamenem přístupu k prevenci nemocí z povolání a pracovních úrazů. Jde o systematické zkoumání všech aspektů práce, které zahrnuje otázky:

  • co by mohlo způsobit úraz nebo újmu,
  • zda lze nebezpečí odstranit, a pokud ne,
  • jaká preventivní nebo ochranná opatření je třeba zavést pro kontrolu rizik.

Podrobně se zaměříme na klíčové oblasti, které s hodnocením rizik na pracovištích úzce souvisejí. Nejprve si vyjasníme základní pojmy v oblasti hodnocení rizik, abychom vytvořili společný rámec pro další úvahy. Poté se budeme věnovat sedmistupňovému procesu k eliminaci rizik, který pomáhá systematicky identifikovat a posoudit možná nebezpečí. Navážeme částí věnovanou prevenci rizik, tedy aktivitám směřujícím k jejich předcházení dříve, než skutečně nastanou. Vysvětlíme si rozdíly mezi riziky a nebezpečími, neboť tyto pojmy jsou často zaměňované, přestože označují odlišné aspekty ohrožení. Následovat bude část o nápravných opatřeních ke snížení rizik, která popisuje, jak konkrétními kroky rizika minimalizovat, a pasáž o posuzování přiměřenosti plánu nápravných opatření, což je klíčové pro ověření jejich účinnosti a efektivity. V závěru se zaměříme na hodnocení rizik v praxi, kde mohou příklady a zkušenosti z reálného pracovního prostředí posloužit jako inspirace pro zavádění účinných opatření ve vlastní organizaci.

  1. Základní pojmy v oblasti hodnocení rizik
  2. Sedm kroků k eliminaci rizik
  3. Prevence rizik
  4. Rizika a nebezpečí
  5. Nápravná opatření ke snížení rizik
  6. Posuzování přiměřenosti plánu nápravných opatření
  7. Hodnocení rizik v praxi

Základní pojmy v oblasti hodnocení rizik

  • Riziko – kombinace pravděpodobnosti, že určitá nebezpečná událost vznikne, a předpokládaného důsledku této události; pravděpodobnost způsobení škody v podmínkách užití nebo expozice, s přihlédnutím k možnému rozsahu škody. Riziko může být odstranitelné, neodstranitelné, přijatelné, nepřijatelné, významné či nevýznamné.
  • Nebezpečí – činitel (stroj, strojní systém, technologie, systém práce, materiál, surovina, chemická látka) se schopností způsobit za určitých okolností škodu na zdraví člověka nebo na majetku (jako nebezpečnost je označována vnitřní vlastnost nebo schopnost tohoto činitele způsobit škodu).
  • Identifikace nebezpečí – proces zjišťování, zda nebezpečí existuje, a definování jeho charakteristik.
  • Skoronehoda (near hits) – mezní stav, který jen shodou příznivých okolností neskončil nehodou. Není však zaručené, že souhrn okolností bude i příště takto příznivý. Příčinou těchto stavů nemusí být porušení bezpečnostních předpisů a mohou nastat případy, kdy je obtížné těmto stavům předcházet. Je však nutné takové stavy vyhodnocovat a informovat o nich ostatní spolupracovníky. Záznamy o těchto skoronehodách proto mají význam pro preventivní předcházení potenciálním nehodám. Pro zaměstnavatele je tedy výhodné poskytnout všem jeho zaměstnancům možnost vést záznamy o těchto skoronehodách a anonymně je zaslat k vyhodnocení bezpečnostnímu technikovi.
  • Expozice – vystavení organismu působení faktorů prostředí (například hluku, vibracím, prachu, záření) nebo účinkům látky. V úvahu se bere objektivně zjištěná (změřená) hodnota zátěže, faktory pracovního prostředí a doba, po kterou je člověk v práci této zátěži vystaven.
  • Hodnocení rizika – souhrnný proces posouzení velikosti rizika a jeho přijatelnosti pro zdraví a bezpečnost pracovníka. Užívá se různých metod a postupů, jejichž cílem je odhadnout možnost poškození lidského zdraví.
  • Řízení rizika – přijetí odpovídajících opatření k odstranění rizika nebo snížení jeho míry na akceptovatelnou úroveň včetně zpětné vazby na účinnost opatření a informování zaměstnanců.

Sedm kroků k eliminaci rizik

Účelem eliminace rizik na pracovišti je vytvořit podklady, které umožní zaměstnavateli stanovit opatření nutná pro ochranu bezpečnosti a ochrany zdraví jeho zaměstnanců a mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je anebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

Základní kroky:

  • Vymezit pracovní systém a zpracovat seznam činností

Zpracovat seznam míst a prostorů v pracovním systému (podnik, provozovna aj.). Pracovní systém zahrnuje všechna zařízení, prostory, technologie, prostředí, zaměstnance a jiné osoby vyskytující se na pracovištích a všechny další vlivy, které je možno předpokládat. Vymezením prostoru rozumíme rozložení pracovního systému do jednotlivých pracovišť, zařízení a dalších míst, kde bude organizováno hodnocení rizik. Nesmí se zapomenout zahrnout do tohoto seznamu všechny prostory a komunikace včetně sklepů, chodeb, schodišť, šaten, toalet, umýváren, míst pro odpočinek a jídlo, venkovních komunikací, podnikových vleček atd.

Na seznam prostorů a pracovních míst navazuje seznam (přehled) činností, které jsou v jednotlivých pracovních prostorech vykonávány. Seznam činností může být vypracován samostatně, nebo mohou být pro přehlednost činnosti přiřazeny k jednotlivým prostorám. Nesmí se přitom zapomenout, že na většině pracovišť probíhají v různou dobu různé činnosti, např. přenášení břemen portálovým jeřábem nad pracovištěm, údržba mimo pracovní směnu, úklid po pracovní době, činnost spolupracujících nebo dodavatelských právnických nebo fyzických osob aj.

  • Vyhledat (identifikovat) nebezpečí

Ke každému pracovnímu místu, případně činnosti, přiřadit nebezpečí nebo nebezpečnou situaci, která může nastat, a posoudit, kdo může být nebezpečím ohrožen a jak k tomu může dojít. Vychází se přitom ze zkušenosti hodnotitelů, zaměstnanců, z výsledků šetření pracovních úrazů, nehod, případně z evidence drobných poranění a skoronehod. Dobrou pomůckou jsou příklady nebezpečí, nebezpečných situací a nebezpečných událostí uvedené v ČSN EN ISO 12100.

Poznámka: Tyto příklady je třeba chápat pouze jako informativní, nikoliv jako úplný výčet.

  • Stanovit a ohodnotit rizika

Vyhodnotit rizika vyplývající z identifikovaných nebezpečí a rozhodnout, zda jsou existující preventivní opatření dostačující, nebo zda jsou potřebná další opatření. Při stanovování rizik posuzujeme jak závažnost možného poškození, tak i pravděpodobnost, se kterou k poškození může dojít. Současně je třeba také vzít v úvahu účinnost jednotlivých opatření i možnost jejich selhání a z toho plynoucí možné následky. Podstata hodnocení rizik spočívá v rozhodnutí, zda riziko můžeme přijmout, a pokud ne, jaká opatření musíme realizovat k jeho odstranění nebo alespoň omezení na přijatelnou míru.

  • Odstranit/omezit rizika

Cílem je zajistit podmínky, které odstraní rizika u zdroje jejich původu nebo omezí jejich působení tak, aby bylo minimalizováno ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců.

Rozhodující pravomoc v přijímání opatření k omezení rizik by měl mít zaměstnavatel (ředitel, jednatel, majitel), který závazným způsobem (příkaz ředitele, směrnice k prevenci rizik apod.) rozhodne o potřebných opatřeních, zodpovědnosti za jejich realizaci a termínech uvedení do praxe. Proto je důležité, aby měl zaměstnavatel pro své rozhodování jasný a přehledný podklad. Pro vyhodnocení rizik a stanovení opatření k jejich prevenci se proto doporučuje používat přehlednou tabulku.

  • Vyhodnotit zdravotní rizika (kategorizace prací)

Součástí pracovních rizik jsou také zdravotní rizika, která vyjadřují míru závažnosti zátěže člověka vystaveného rizikovým faktorům na pracovišti. Vzhledem k jejich specifickému charakteru a požadované odborné znalosti pro jejich hodnocení jsou zahrnuty v právních předpisech týkajících se ochrany veřejného zdraví, konkrétně v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona má zaměstnavatel povinnost zdravotní rizika vyhledávat a zpracovávat návrh zařazení prací do kategorií.

Návrh na zařazení prací do kategorií spolu s údaji klíčovými pro hodnocení rizik musí předkládat orgánu ochrany veřejného zdraví, který rozhoduje o zařazení práce do příslušné kategorie a vyhlašuje riziková pracoviště. Zaměstnavatel sám kategorie prací a riziková pracoviště neurčuje ani nevyhlašuje. Rizikovou prací, kterou se ve smyslu tohoto zákona rozumí práce, při níž je nebezpečí vzniku nemocí z povolání nebo jiných nemocí souvisejících s prací, je práce zařazená do kategorie třetí a čtvrté a dále práce zařazená do kategorie druhé, o níž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.

  • Pravidelné hodnocení rizik

Výchozí hodnocení rizik je nezbytné jednak při zavádění systému hodnocení rizik na všech pracovištích a zařízeních, jednak u nových pracovišť, strojů, technologií a zařízení před uvedením do provozu. Je potřebné i tehdy, když dojde k závažným organizačním změnám, jako je například zavedení druhé směny nebo změna kvalifikace zaměstnanců. Dále by se mělo hodnocení rizik opakovat v intervalech, stanovených pro jednotlivá pracoviště zaměstnavatelem podle rizikovosti prací a podle dalších skutečností, které rizikovost a četnost prevence ovlivňují. 

Hodnocení rizik opakujeme vždy:

  • před uvedením nového zařízení případně pracoviště do užívání (výchozí vyhodnocení rizik),
  • jako kontrolu po realizaci nebezpečných opatření,
  • po každé změně, která by mohla mít vliv na bezpečnost práce,
  • po nehodě/úrazu,
  • v návaznosti na události, jakými jsou například pracovní úraz, na návrh zástupce zaměstnanců pro BOZP, na zjištění orgánů inspekce práce nebo ochrany veřejného zdraví či v návaznosti na závazný pokyn příslušného odborového orgánu.
  • Projednání zjištěných rizik se zaměstnanci

Začátek prevence rizik by měl být už v zajištění kvalitního školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP včetně informací o rizicích, která se týkají jejich práce a pracoviště. Na toto školení musí navazovat pravidelné ověřování jejich znalostí.

Je také potřeba seznámit zaměstnance, příslušné odborové orgány nebo zástupce pro oblast BOZP s výsledkem vyhodnocením rizik a s opatřeními přijatými ke snížení jejich působení. Vyslechnutí připomínek a návrhů zúčastněných osob je nejen uloženo zákoníkem práce, ale může přinést poznatky důležité pro prevenci rizik.

Se zaměstnanci, případně jejich zástupci, by měly být projednávány i výsledky kontrol zaměřených na účinnost přijatých bezpečnostních opatření, protože jejich soustavné vyžadování a kontrolování je nezbytným předpokladem pro zajištění bezpečných a zdraví neohrožujících podmínek práce.

Na závěr je třeba zdůraznit, že vyhodnocování a eliminace rizik je neustálý proces, který je nezbytný při všech změnách v podniku ovlivňujících vznik potenciálních nebezpečí a majících vliv na bezpečnost a ochranu zdraví. Má-li být proto vyhodnocení rizik prakticky využitelné, musí zaměstnavatel:

  • Stanovit pracovníka, nejlépe člena vedení organizace, odpovědného za realizaci a řízení tohoto procesu, případně (podle potřeby) vytvořit hodnotitelský tým pracovníků, kteří se na tomto procesu budou podílet.
  • Projednat s týmem, co je plánováno udělat, a získat jeho připomínky a podporu.
  • Zajistit, aby byla přijatá opatření projednaná s každým dotčeným zaměstnancem, vytvořit podmínky pro vyškolení členů hodnotitelského týmu a zavést vhodný výcvikový program. 
  • Posoudit adekvátnost hodnocení rizik.
  • Určit, zda je hodnocení rizik vhodné a dostatečné (odpovídající) z hlediska podrobnosti a důslednosti.
  • Zajistit dokumentaci administrativních úkonů a podstatných zjištění.

Prevence rizik

Prevence rizik v oblasti BOZP spočívá v kontinuálním vyhledávání nebezpečí a rizik, v jejich vyhodnocování a přijímání opatření k ochraně před nimi. Účelem politiky prevence rizik v oblasti BOZP je její postupné zavádění a zvyšování úrovně prevence rizik na všech pracovištích. Prevence rizik zahrnuje i předcházení vzniku „skoronehod“ s cílem zabránění jejich opakovaného výskytu. Podle ustanovení § 102 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, jsou prevencí rizik „všechna opatření, vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik“.

Každá lidská činnost, tím spíše činnost zaměstnance v pracovním procesu, je zdrojem rizika. Mezi rizika jsou zahrnovány všechny zdroje úrazů, průmyslové škodliviny, nadměrné teplo nebo chlad, záření, elektrická energie apod. V souvislosti se strojním zařízením (stroji) se rozlišuje:

  • mechanické riziko,
  • elektrické riziko,
  • tepelné riziko,
  • rizika vytvářená hlukem, vibracemi a zářením,
  • rizika vytvářená materiály a látkami,
  • rizika vytvářená zanedbáním ergonomických zásad.

Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění.


Pokud zaměstnavatel přijímá opatření nezbytná pro ochranu zdraví a bezpečnost pracovníků při práci, měl by postupovat podle obecných principů prevence. Mezi doporučované kroky patří:

  1. vyloučení rizika
  2. zhodnocení rizik, která nemůžeme eliminovat
  3. likvidování rizik u zdroje
  4. přizpůsobení práce jednotlivci
  5. využití technického pokroku
  6. nahrazení nebezpečného bezpečným – nebo méně nebezpečným
  7. vypracování politiky soustavné prevence pro všechny
  8. upřednostnění kolektivních ochranných opatření před osobními ochrannými prostředky
  9. poskytnutí odpovídajících informací a instrukcí

Postupnost kroků přitom nesmí být k dosažení účinnosti přijímaných opatření narušena.

Dobrým vodítkem mohou být příklady rizika, které se vztahují na určité pracovní činnosti a situace, např.:

  • pracovní zařízení (rotující a pohyblivé části zařízení, volný pohyb částí nebo materiálu, pohyb strojů a dopravních prostředků, požár, výbuch, mechanické poškození),
  • pracovní zvyklosti a uspořádání pracoviště (nebezpečné povrchy, práce ve výškách, nevhodné pracovní polohy, omezené a uzavřené prostory, zakopnutí, uklouznutí, stabilita pracovníka, vliv OOPP, pracovní techniky a metody),
  • používání elektřiny,
  • expozice látkám ohrožujícím zdraví (aerosoly a jemné částice, hořlavé a výbušné materiály, toxické látky, žíraviny, reaktivní a dráždivé látky, nedostatek kyslíku),
  • expozice fyzikálním faktorům (elektromagnetické záření – RTG, tepelné, ionizující, lasery, hluk a ultrazvuk, vibrace, horké a studené látky a prostředí, média pod tlakem),
  • expozice biologickým faktorům (mikroorganizmy, exo- a endo- toxiny, alergeny),
  • faktory prostředí a pracovních klimatických poměrů (osvětlení, teplota, vlhkost, větrání, znečištění, nepořádek),
  • vztah pracovního místa a lidského faktoru (získávání a zpracování informací, znalosti a schopnosti pracovníků, komunikace a vhodné pokyny, neplnění bezpečných pracovních postupů, vhodnost OOPP, motivace pracovat bezpečně, ergonomické faktory),
  • psychologické faktory (pracovní zátěž, rozměry pracoviště, konflikty na pracovišti, rozhodování, úroveň řízení, reakce a řešení v nouzových situacích),
  • organizace práce (pracovní podmínky, faktory pracovního procesu – práce v noci, odpočinek apod., údržba, vyšetřování úrazů a dalších mimořádných událostí),
  • ostatní faktory (práce se zvířaty, nebezpečné jednání jiných osob, povětrnostní podmínky, střídání pracovišť, práce pod vodou apod.). 

Rizika a nebezpečí

Riziko je obecně pravděpodobnost výskytu nežádoucí události s nežádoucími následky. Zákon o prevenci závažných havárií definuje riziko pro účely zákona jako pravděpodobnost vzniku zvláštních účinků ve specifikovaném období nebo za specifikovaných okolností.

Nebezpečí je zdroj potencionálního poškození nebo situace s potencionální možností úrazu, zranění nebo jiného poškození zdraví, je to zdroj ohrožení.

Nebezpečí je:

  • zdroj možného zranění nebo poškození zdraví
  • stav, situace nebo podmínky pro možné zranění, poškození zdraví, majetku nebo prostředí
  • zdroj ohrožení.

Nebezpečné podmínky a situace mohou mít negativní dopad jak na osoby, tak na stroje a zařízení, na pracovní i životní prostředí, případně na zvířata. Nebezpečí vyplývají z povahy pracovního prostředí a činností. Pracovní prostředí může být poměrně čisté a bezpečné (jako například kancelář), kde je výskyt rizik omezen na minimum. Naproti tomu můžeme nalézt takové pracovní podmínky, kde je člověk vystaven těžkým zkouškám, vyplývajícím z povahy pracovního prostředí a činnosti, kterou provádí. Typickými vykonavateli rizikových profesí jsou např. dělník hlubinné těžby, obsluha kotelen na pevná paliva, hutník, obsluha zemních strojů, údržbář strojních zařízení, opravář a automechanik, lakýrník, sklář či kameník.

Příklady nebezpečí a nebezpečných situací:

  • nebezpečí úrazu při práci na strojích a zařízeních: vtažení osoby nebo části těla do stroje, zasažení odletujícími částmi opracovávaného výrobku (odstraněné ochranné kryty strojů a zařízení, nedovolené opravování strojů a zařízení za chodu, práce u pásových dopravníků nebo v jejich blízkosti)
  • nebezpečí úrazu elektrickým proudem (obnažené vodiče, nesprávná práce při údržbě a elektromontážních pracích, styk elektrických spotřebičů nebo jejich obsluhy s vodou, nedostatečné nebo špatně provedené uzemnění, chybějící blokování zkratu, chybná instalace, nedostatečné zamezení vstupu do ohroženého prostoru aj.)
  • nebezpečí pádu z výšky nebo do hloubky (práce na lešení, na střechách, ve výšce nebo nad volnou hloubkou bez využití vhodné ochrany osob proti pádu, neohraničené výkopy při stavebních pracích, údržbě silnic a chodníků nebo při pokládce a údržbě inženýrských sítí)
  • nebezpečí výbuchu, požáru nebo ekologické havárie (chemické provozy, skladiště hořlavých nebo výbušných látek, zařízení na skladování sypkých hmot, sila)
  • nebezpečí otravy, udušení, poleptání a jiného poškození kůže či organizmu (výroba a doprava chemických látek, neznalost povahy a účinku chemických látek a nesprávné, neopatrné nebo nepoučené zacházení s nimi)
  • nebezpečí vdechnutí částic prachu, přímý fyzický kontakt s chemickými látkami nebo biologickými činiteli či jejich vdechnutí (škodlivé páry, plyny, viry, práce s živicemi, otryskávání, broušení)
  • nebezpečí poškození zraku/očí (záření, práce s lasery, svařování, odletující části zpracovávaného výrobku)
  • nebezpečí poškození sluchu (vysoká nebo soustavná hlučnost na pracovišti, sluch poškozující frekvence)
  • nebezpečí popálení, bodnutí, pořezání (neopatrné zacházení s ostrými nástroji a předměty)
  • jiná nebezpečí s negativním dopadem na lidské zdraví (nesprávná manipulace s břemeny, únava, časový nebo psychický stres)
  • nebezpečí přejetí nebo zachycení osoby stavebními či zemědělskými stroji a mechanizmy nebo manipulačními vozíky (řízení, obsluha a údržba, nekontrolovaný nebo neopatrný pohyb osob na staveništi nebo na jiném pracovišti, nedovolená přeprava osob)
  • nebezpečí zasypání (zasypání zeminou: práce v podzemí, práce ve výkopech a v omezeném prostoru; zasypání hmotou nebo materiálem: práce v zásobnících na skladování sypkých hmot a v silech)
  • nebezpečí uklouznutí a pádu na rovině a na schodech (nerovnosti terénu, mokrá nebo znečištěná podlaha, nepořádek na pracovišti, chybějící zábradlí, zábrany a madla).

Rizika číhají na člověka na pracovištích, ale i při jednotlivých pracovních činnostech a nemusí být pravidlem, že jde jen o zaměstnání. Velký vliv na výskyt rizik má povaha pracovního prostředí, pracovních podmínek a vykonávaných činností. Z hlediska výskytu rizik figurují na předních místech výrobní haly a celé provozy strojírenské, hutnické, sklářské výroby, staveniště, doly, sklady chemických a dalších nebezpečných látek, či opravny motorových vozidel. Poměrně rizikovým odvětvím je i lesnictví a činnosti jako elektromontážní práce, zemní práce, práce v kamenolomech apod.  Rizika mohou být také způsobena zdánlivě nepodstatnými příčinami, jako je nepořádek na pracovišti, mokré nebo obtížně průchodné chodby, schodiště a další vnitřní cesty.

Identifikovat riziko umožní odpověď na tři základní otázky:

  • existuje zdroj poškození – kdo/co může způsobit škodu?
  • kdo/co může být poškozeno?
  • jak může poškození nastat?

Riziko, u kterého je zřejmý pouze zanedbatelný potenciál vzniku poškození, nemusí být dále bráno v úvahu.

Pracovní rizika obvykle dělíme na:

  • mechanická, např.:
    • tvary a povrchy stroje či technického zařízení (ostré hrany, rohy, drsné povrchy, ostré nástroje aj.)
    • pohyblivé části stroje (unášecí zařízení, ozubená kola, lisovací přípravky, řezací zařízení, kotoučové pily aj.)
    • rizikové ruční nástroje a pomůcky (nože, nůžky, sekáče, nevhodné tvary rukojetí aj.)
    • odletující úlomky, třísky (při broušení, soustružení aj.)
    • nevhodné řešení pracovního místa (kluzká, skloněná či nerovná podlaha, omezený pracovní prostor aj.)
    • uvolnění, pád či utržení části stroje nebo zpracovávaného či dopravovaného materiálu, roztržení nebo převržení (roztržení brusného kotouče, převržení traktoru, uvolnění kontejneru aj.)
    • pády osob při práci na plošinách, žebřících, při práci ve výškách aj.
  • fyzikální, např.:
    • neionizující záření (elektrická pole, magnetická pole, ultrafialové záření, infračervené záření, lasery) a ionizující záření (rentgenové záření, záření alfa, beta, gama)
    • elektrická energie
  • chemická, 
  • biologická.

Dobrým vodítkem mohou být příklady rizik, která se vztahují na určité pracovní činnosti a situace, např.:

pracovní zařízení

  • nedostatečná ochrana rotujících a pohyblivých částí
  • volný pohyb částí nebo materiálu (padajících, válejících se, klouzajících, překlápějících se, odlétávajících, houpajících se, bortících se), které mohou zasáhnout člověka
  • pohyb strojů a dopravních prostředků
  • nebezpečí požáru nebo výbuchu (tření, tlakové nádoby)
  • zachycení, pořezání, vtáhnutí, bodnutí, úder, odření, pohmoždění, amputace (mechanická ohrožení)

pracovní zvyklosti a uspořádání pracoviště

  • nebezpečné povrchy (ostré hrany, rohy, špice, drsné povrchy, kluzké povrchy, vyčnívající části)
  • práce ve výškách
  • práce v nevhodné poloze (jednostranná zátěž)
  • omezené prostory (práce mezi pevnými částmi)
  • zakopnutí a uklouznutí (vlhké a kluzké povrchy)
  • stabilita pracovníka
  • vliv užívání osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP)  pracovní techniky a metody
  • práce v uzavřených prostorách

používání elektřiny

  • elektrické vypínače strojů
  • elektrická instalace
  • elektrická zařízení, ovladače, izolace
  • přenosná elektrická zařízení
  • elektrická energie, která může způsobit požár nebo výbuch
  • nadzemní elektrické vedení

expozice látkám ohrožujícím zdraví

  • vdechnutí, požití nebo absorpce látek kůží, včetně aerosolů a jemných částic
  • používání hořlavých a výbušných materiálů
  • používání toxických látek
  • přítomnost žíravin
  • reaktivní látky
  • dráždivé látky
  • nedostatek kyslíku

expozice fyzikálním faktorům

  • elektromagnetické záření (tepelné, RTG, ionizující)
  • lasery
  • hluk a ultrazvuk
  • vibrace
  • horké látky a prostředí
  • studené látky a prostředí
  • média pod tlakem

expozice biologickým faktorům

  • riziko infekce mikroorganizmy, exo- a endo- toxiny
  • přítomnost alergenů

faktory prostředí a pracovních klimatických poměrů

  • nevhodné osvětlení
  • nevhodná teplota, vlhkost, větrání
  • znečištění, nepořádek

vztah pracovního místa a lidského faktoru

  • závislost bezpečnostního systému na získání a zpracování přesných informací
  • závislost na znalostech a schopnostech personálu
  • závislost na dobré komunikaci a správných pokynech ke změně podmínek
  • důsledek předpokládaného neplnění bezpečných pracovních postupů
  • vhodnost OOPP
  • slabá motivace pracovat bezpečně
  • ergonomické faktory

psychologické faktory

  • pracovní zátěž (intenzita, jednotvárnost)
  • rozměry pracoviště, které mohou např. způsobit klaustrofobii, osamělost na pracovišti
  • konflikty
  • rozhodování v afektu
  • nízká úroveň řízení práce
  • reakce v případě nouzových situací

organizace práce

  • pracovní podmínky
  • faktory pracovního procesu (noční práce, odpočinek)
  • údržba, hlavně bezpečnostních zařízení
  • zajištění vyšetřování úrazů a mimořádných situací

ostatní faktory

  • nebezpečné jednání jiných osob
  • práce se zvířaty
  • nepříznivé povětrnostní podmínky
  • střídání pracovišť
  • práce pod vodou atd. 

Některá opatření vedoucí k minimalizaci rizik

  • změna pracovních a výrobních postupů a technologií (např. úprava pracovního prostředí z hlediska výskytu škodlivých látek),
  • využívání principů kolektivní ochrany zaměstnanců,
  • přidělování OOPP,
  • školení zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, 
  • vhodná organizace pracovní doby (např. délka pracovní doby, přestávky na oddech), 
  • značení únikových cest a východů a bezpečnostní a informativní značení pro případ nebezpečí vyskytujícího se v bezprostřední blízkosti zaměstnanců.

Nápravná opatření ke snížení rizik

Na základě vyhodnocení rizik je vhodné sestavit tzv. Plán nápravných opatření. Postup sestavení plánu nápravných opatření pro minimalizaci daného rizika se skládá z následujících kroků:

  1. Je-li to možné, je třeba vyloučit nejprve nebezpečí přímo u zdroje nebezpečí (např. náhrada nebezpečné chemické látky méně nebezpečnou).
  2. Nelze-li vyloučit nebezpečí, je třeba ho omezit (např. užitím nízkovoltového napájení).
  3. Tam, kde je to možné, by se měla práce přizpůsobit individuálním schopnostem pracovníků.
  4. Využít nové moderní postupy pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků.
  5. Použít prostředky kolektivní ochrany.
  6. Zkombinovat technická a organizační opatření.
  7. Zavést plánovanou údržbu používaných technických zařízení.
  8. Přidělit osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP). (V tomto případě se musí nově posoudit výběr OOPP z hlediska jejich vhodnosti). Pozn.: Zaměstnavatel nesmí nahradit přidělování OOPP zaměstnancům finančním plněním.

Posuzování přiměřenosti plánu nápravných opatření

Plán nápravných opatření by měl být posuzovaný ještě před jeho zavedením do praxe. Typické otázky pro posouzení kvality plánu nápravných opatření jsou například:

  1. Bude revidovaný řídicí systém vést k dosažení přijatelné úrovni rizika?
  2. Nejsou na základě zavedených opatření vytvářená nová nebezpečí?
  3. Bylo vybrané nejúčinnější řešení, a to i z ekonomického hlediska?
  4. Co si myslí lidé, kterých se to bude týkat, o plánovaných nových opatřeních?
  5. Budou nová opatření u zaměstnanců přijatá a používaná, a nikoliv ignorována, např. v důsledku zvýšení tlaku na jejich pracovní výkon?

Při přijímání a uplatňování technických, technologických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik by měl zaměstnavatel vycházet ze všeobecných preventivních zásad:

  • Omezování vzniku rizik.
  • Odstraňování rizik u zdroje jejich původu.
  • Přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezit působení negativních vlivů práce na jejich zdraví.
  • Nahrazování fyzicky namáhavých prací a prací ve ztížených pracovních podmínkách novými technologickými a pracovními postupy.
  • Nahrazování nebezpečných technologií, pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými možnostmi v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky.
  • Omezování – na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu – počtu zaměstnanců vystavených působení faktorů překračujících nejvyšší přípustné hodnoty a vlivu dalších škodlivých faktorů.
  • Plánování při prevenci rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivů pracovního prostředí.
  • Přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany.
  • Přijímání opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem.

Hodnocení rizik v praxi

Základní hlediska, která je třeba vzít v úvahu při hodnocení rizik:

  1. návrh předběžného jednoduchého hodnocení rizik,
  2. kritéria pro kategorizaci pracovních činností a informací potřebných o každé činnosti,
  3. metody identifikování a kategorizace nebezpečí,
  4. postupy pro informační rozhodnutí o rizicích,
  5. popsání odhadnutých úrovní rizika,
  6. kritéria pro rozhodování o přijatelnosti rizika a přiměřenosti přijatých opatření,
  7. časový plán přijímání a realizace nápravných opatření,
  8. preferované metody řízení rizik,
  9. kritéria pro posuzování přiměřenosti „akčního“ plánu.

Předběžné (jednoduché) hodnocení rizik

Organizace by měla připravit jednoduchý způsob, který bude užit při záznamu poznatků z hodnocení rizik. Měl by zahrnovat:

  1. pracovní činnost,
  2. nebezpečí,
  3. bezpečnostní opatření,
  4. ohrožený personál (zaměstnanci/ostatní),
  5. pravděpodobnost škody,
  6. závažnost škody,
  7. úroveň rizika,
  8. nápravná opatření,
  9. administrativní náležitosti (např. jména hodnotitelů, datum aj.).

Organizace by měla vypracovat svůj vlastní postup pro hodnocení rizik, postup zkoušek a monitorování chování pracovního systému.  

Kategorizace pracovních aktivit

Pro hodnocení rizik je nezbytné vypracovat seznam pracovních činností, sdružit je smysluplným způsobem do skupin a získat o nich potřebné informace. Je nezbytné zahrnout nejen činnosti, které se denně opakují, ale i ty, které se provádějí pouze občas, např. některé úkoly při údržbě. Možný způsob klasifikace pracovních činností zahrnuje:

  1. geografické území (prostor) uvnitř/vně zařízení organizace,
  2. stavy výrobního (pracovního) procesu anebo poskytování služeb,
  3. plánované a neplánované práce,
  4. definované úkoly (např. řízení motorového vozidla).

Požadavky na informace o pracovních činnostech

Při posuzování nebezpečí (rizik) spojených s výkonem jednotlivých činností je důležité mít co nejúplnější informace o jejich charakteru a způsobu provádění. Informace požadované pro každou činnost zahrnují:

  1. úkoly, které mají být provedeny: jejich trvání a frekvence,
  2. lokalitu (místo), kde má být práce vykonána,
  3. kde se obvykle/příležitostně úkoly vykonávají,
  4. kdo může být ovlivněn důsledky prováděné práce (návštěvníci, smluvní partneři, veřejnost aj.),
  5. výcvik/školení, které bude personál k provedení úkolů absolvoval,
  6. psané pokyny/směrnice pro provádění úkolů,
  7. nástroje, které mají být k výkonu činnosti použity,
  8. výrobní/uživatelské instrukce/návody pro užití/údržbu zařízení a nástrojů,
  9. velikost, tvar, povrch, charakter a váha materiálu, se kterým má být manipulováno,  
  10. vzdálenost a výška, do které má být materiál ručně přemístěn,
  11. použité služby (např. stlačený vzduch),
  12. látky a přípravky použité nebo přibírané během práce, fyzikální forma látek nebo přípravků (pěna, plyn, pára, roztok, prach, pevný stav),
  13. obsah a doporučení z bezpečnostních listů týkajících se chemických látek nebo přípravků,
  14. požadavky příslušných zákonů, vyhlášek a norem vztahující se k prováděné práci, užitému zařízení nebo chemické látce,
  15. bezpečnostní opatření, která by měla být použita,
  16. údaje o nehodovosti, úrazech, haváriích, poruchách aj. spojených s prováděnou činností, zařízením nebo látkou, získanými z informačních zdrojů uvnitř i vně organizace,
  17. nalezení jakýchkoli hodnocení vztahujících se k pracovní činnosti.

Identifikování zdrojů nebezpečí

Identifikovat nebezpečí nejenom na pracovišti nám můžou pomoci odpovědi na tři základní otázky:

  1. Existuje zdroj poškození – kdo/co může způsobit škodu?
  2. Kdo/co může být poškozeno?
  3. Jak může poškození nastat?

Nebezpečí, které má prokazatelně pouze zanedbatelný potenciál vzniku poškození, není nutné zvažovat.

Identifikace osob, které mohou být vystaveny nebezpečí:

  • Pracovníci ve výrobě i obslužných profesích
  • Pracovníci pomocných a servisních činností
  • Pracovníci cizích firem
  • Samostatně podnikající fyzické osoby
  • Studenti, učni, zaškolovací pracovníci
  • Techničtí pracovníci a management
  • Hosté
  • Pohotovostní služby
  • Mezi pracovníky vnímané se zvláštní pozorností patří:
    • Pracovníci se sníženou pracovní schopností
    • Mladiství a starší pracovníci
    • Těhotné a kojící matky
    • Pracovníci bez nebo s malými zkušenostmi
    • Pracovníci užívající léky, které zvyšují nebezpečí úrazu

Účelem provádění hodnocení rizik na pracovišti je vytvořit podklady, které umožní zaměstnavateli stanovit opatření nutná pro ochranu bezpečnosti a zdraví jeho zaměstnanců a mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je anebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Tato opatření zahrnují např. prevenci pracovních rizik, poskytování informací pracovníkům, poskytování výcviku zaměstnancům a organizační zajištění procesů a prostředků k jejich provedení.



zdroj: bozpinfo.cz