Pracovnělékařské služby a nemoci z povolání – právní úprava a praxe.

Mezi významná opatření v oblasti prevence patří funkční systém pracovnělékařských služeb a preventivních pracovnělékařských prohlídek, s ohledem na rizika práce a pracovního prostředí. Cílem konference Pracovnělékařské služby a nemoci z povolání – právní úprava a praxe, která se konala 9. 11. 2022 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v Praze, bylo zhodnotit vývoj a aktuální stav v této oblasti na základě zkušeností jednotlivých zainteresovaných subjektů pro potřeby praxe.


Již delší dobu se hovoří o návrhu novely vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, ve znění vyhl. č. 436/2017 Sb. Jednou z navrhovaných změn, a to velmi zásadních, je zrušení povinných pracovnělékařských prohlídek v 1. a 2. kategorii práce z důvodu přetížení lékařů, které pracovnělékařské služby poskytují. Proti tomu se postavila část odborné veřejnosti, například Českomoravská konfederace odborových svazů nebo Společnost pracovního lékařství ČLS JEP, která se obrátila na ministra zdravotnictví Vlastimila Válka dopisem (viz přílohu), ve kterém ho vyzvala, aby od této změny upustil.

Úvodní slovo na konferenci přednesl chirurg prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., který je znám širší veřejnosti především jako operatér prezidenta Václava Havla. Vyzdvihl význam prevence. „Zrušení jakéhokoli opatření v rámci prevence pracuje proti myšlence Ministerstva zdravotnictví a celé společnosti. Prevence je nejen zdravotně, eticky a nakonec i ekonomicky levnější,“ řekl.

Právě v České republice je prevence podceňována. Prof. MUDr. Milan Tuček, CSc. ze Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP uvedl, že 60 % populace má možnost chodit na preventivní prohlídky, ale tuto možnost nevyužívá. Smyslem pracovnělékařských prohlídek je všimnout si výskytu zhoršování zdraví vlivem pracovního prostředí. Někdy slýcháme, že pracovnělékařské služby jsou českým výmyslem a že je to výmysl minulého režimu. Ale už v roce 1887 za Rakouska-Uherska byl přijat zákon o úrazovém pojištění a v roce 1932 Československá republika přistoupila k úmluvě o odškodňování nemocí z povolání. Před vyhláškou o pracovnělékařských službách dlouho platila směrnice Ministerstva zdravotnictví z roku 1967, která byla novelizována v roce 1970, a společně s dalšími evropskými státy, například s Německem, Finskem, Švédskem jsme ratifikovali Úmluvu č. 161 o závodních zdravotních službách Mezinárodní organizace práce. „Tímto směřujeme k pojmu, který se u nás dost často podceňuje a označuje se jako zdravý podnik. Ten se nedá vytvořit bez zdravého pracovního prostředí, bez zdravých pracovních podmínek a zdravých zaměstnanců,“ řekl prof. Tuček.

Problém prof. Tuček vidí v nedostatku lékařů, kteří pracovnělékařské služby vykonávají. U nás je poskytují kromě poskytovatelů v oboru pracovní lékařství také poskytovatelé v oboru všeobecné praktické lékařství, kteří nemusejí mít dodatečnou kvalifikaci v pracovní medicíně (pořádají se pro ně dobrovolné kurzy).

JUDr. Bořivoj Šubrt z Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů pohovořil o navrhovaných změnách ve vyhlášce č. 79/2013 Sb. „Čtvrtina nemocí z povolání je z kategorie 2. S ponecháním prohlídek kat. 2. na zaměstnavateli máme problém. Ušetření peněz nemůže být na úkor zdraví,“ zdůraznil. Dále se navrhuje zjednodušit problematiku dohledu a poradenství. Ve vyhlášce bude stanovena povinnost prohlídky před změnou na noční práci, u mimořádné prohlídky se upřesňuje terminologie – prohlídky v úplném rozsahu (stejné jako prohlídka periodická a od této prohlídky se odvíjí nová lhůta) a nikoliv v úplném rozsahu (je dána důvodem prohlídky a nemění se lhůta periodické prohl.). Nadále by měly být povinné výstupní prohlídky, pokud člověk vykonával práci rizikovou, pokud byla zjištěna nemoc z povolání nebo měl pracovní úraz, z něhož opakovaně byla pracovní neschopnost nebo zvýšeno ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění nejméně dvakrát. Navrhuje se zrušit přílohu č. 1 – časové normativy pracovnělékařských služeb (ty nelze časově normovat); současná příloha č. 2 by tedy měla být jen přílohou, její část II. rizika ohrožení zdraví přejmenována na profesní rizika, z té by měli být vyřazeni tzv. řidiči-referenti – to není výkon práce. Též se navrhuje vyřadit hlasovou zátěž.

Za Sdružení praktických lékařů vystoupil Mgr. Jakub Uher, který poskytl zajímavé srovnání pracovnělékařských služeb v ČR a jiných evropských státech. Nizozemská úprava klade důraz na ochranu zaměstnanců před neodůvodněným prováděním zdravotních prohlídek, které jsou většinou nepovinné. Součástí inzerátu ohledně nabídky práce musí být také informace, jestli zaměstnavatel vyžaduje prohlídku. Pak jsou specificky vymezené druhy práce, které nelze vykonávat bez prohlídky. V Německu jsou povinné preventivní prohlídky při provádění zvláště nebezpečných činností, například kde je riziko ohrožení druhých osob (vedle pilotů jsou to třeba i státní úředníci); pokud je vyšší riziko nebezpečné činnosti, platí, že zaměstnanci musí být nabídnuta možnost prohlídky; kde nelze vyloučit poškození zdraví, prohlídka nabízena být nemusí, ale zaměstnanec si o ni může říci. V Rakousku je to podobné, odpovědnost je na zaměstnavateli, on musí vyhodnocovat, u koho prohlídky budou a u koho ne, zaměstnanci si mohou vyžádat prohlídku. Ve Velké Británii také funguje z našeho pohledu obecnější úprava. Slovensko má podobně jako my 4 kategorie prací, povinné prohlídky jsou u kat. 3, 4 a v některých profesích.

K novele, která je ve vnějším připomínkovém řízení, bych viděl jako podstatné, že je zachována možnost u všech kategorií práce si prohlídku vyžádat, a to jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem,“ řekl Jakub Uher.

Jednoznačně pro zachování pracovnělékařských prohlídek v 2. kategorii je praktický a pracovní lékař Tomáš Konvička z EUC Plus, s.r.o., který na konferenci vystoupil  z pohledu poskytovatele pracovnělékařských služeb. Firma zaštituje i další smluvní lékaře. Jasně se ukazuje, že komplikovanější zdravotní případy jsou převážně v kategorii 2. Například prodavačka nad 50 let trpí nějakými interními onemocněními a kvůli svému zdravotnímu stavu nemůže pracovat v kat. 2. fyzická zátěž a lokální svalová zátěž. Pracovní lékař může určit, jestli je aktuální zdravotní stav ještě slučitelný s pracovním zařazením. Může zvolit úlevy v posudku, snížit, upravit limity. Jde o kooperaci zaměstnance a zaměstnavatele, kam poskytovatel vstupuje jako odborník a navrhuje smysluplné řešení pro obě strany. V případě, že konsensus najdou, osoba může být do konce produktivního věku zaměstnaná, nemusí jít na úřad práce.

S pracovnělékařskými službami je neodmyslitelně spojena problematika nemocí z povolání. Jak uvedla prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc. z Kliniky pracovního lékařství 1. LF UK Praha pracovní rizika se mění a díky kvalitní prevenci na rizikových pracovištích ubylo invalidizujících a smrtících nemocí z povolání, zejména onemocnění plic z oxidu křemičitého a z uhelného prachu, tuberkulózy plic, virové hepatitidy, stejně jako závažných průmyslových otrav. Je zřejmé, že zařazení onemocnění do Seznamu nemocí z povolání je dalším z důležitých nástrojů prevence – prokázala to historie pracovního lékařství od našeho prvního Seznamu nemocí z povolání 1932. Upozorní totiž celou veřejnost na toto nebezpečí z práce – zaměří pozornost zaměstnavatelů i pracovníků na toto konkrétní riziko. Z celkového počtu 3470 nemocí z povolání v roce 1973 počet klesl díky prevenci na 1067 případů v roce 2019, kdy téměř polovinu z nich představovaly nemoci z přetěžování horních končetin namáhavou a nadměrnou fyzickou prací. K radikální změně došlo až v roce 2021, kdy se celkový počet nemocí z povolání vyšplhal na 6065 případů v důsledku onemocnění covid-19 převážně zdravotníků, kdy 90 % hlášených nemocí z povolání představovalo právě toto onemocnění. Český Seznam nemocí z povolání (nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je kvalitní, i když mu chybí tzv. „otevřená položka“, umožňující průběžně odškodňovat nová onemocnění, a vyžaduje proto opakované aktualizace seznamu.  Naproti tomu řada zemí seznam nemocí z povolání vůbec nemá. Nedávno do českého Seznamu přibyla nová položka – chronická onemocnění bederní páteře.

Proces uznávání nemocí z povolání se skládá z hygienické a z klinické části. Klinickou částí se zabývají poskytovatelé pracovnělékařských služeb, kteří získali povolení Ministerstva zdravotnictví. Pokud jsou klinické podmínky splněny, krajské hygienické stanice (KHS) na základě žádosti ověřují pracovní podmínky vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání. Toto ověřování se provádí na pracovišti, nebo je možné i na dálku prostřednictvím relevantních podkladů.

O procesu uznávání nemocí z povolání z hygienického hlediska a průkazu profesionální expozice hovořila MUDr. Markéta Holubová, která zastupovala Společnost pracovního lékařství ČLS JEP. V rámci šetření na pracovišti je přizvána posuzovaná osoba, jsou ověřovány údaje z pracovní expozice, a to se zaměřením na faktory práce, které vedou ke vzniku daného onemocnění, k určení pracovních činností, které zaměstnanec vykonával, na období, ve kterém onemocnění mohlo vzniknout. KHS z tohoto ověření zpracovává protokol a v případě, že se jedná o měřitelný faktor pracovních podmínek, objednává tzv. objektivní posouzení míry expozice u laboratoře zdravotního ústavu. Následně je zpracován zdravotním ústavem protokol, který se vrací KHS, a ta vydává závěrečné zhodnocení s vyjádřením, zda posuzovaná osoba pracovala nebo nepracovala za podmínek, za nichž dané onemocnění vzniká. Pokud jsou tedy obě části splněny, je vydán lékařský posudek. Účastníci mají možnost podat do 10 pracovních dnů návrh na přezkoumání, nebo se tohoto práva vzdát. Pokud středisko nemocí z povolání nevyhoví, předává dokumentaci na krajský úřad, ten si může vyžádat odborná stanoviska. Počty uznaných nemocí z povolání se před nástupem covid-19 pohybovaly v rozmezí 1000 – 1300 ročně, v loňském roce přišlo přes 7600 žádostí, uznáno bylo kolem 90 %.

Tématu onemocnění covid-19 z pohledu likvidace nároků ze zákonného pojištění zaměstnavatele se věnovala Mgr. Kateřina Frýbortová z pojišťovny Kooperativa.

Za pozitivní zjištění považuje, že i přes celonárodní lockdown pojišťovna stále likvidovala hlášené pojistné události díky naprosto plynulému přechodu zaměstnanců na homeoffice. V kalendářním roce je v souvislosti s nemocí z povolání nebo pracovním úrazem likvidováno více než 50 tis. pojistných událostí.

První pojistná událost spojená s covid-19 byla nahlášená 12. 5. 2020, následně bylo nahlášeno 111 pojistných událostí, přičemž došlo k odškodnění 78 z nich ve výši 3 183 000 Kč, za 1 pojistnou událost přes 40 tis. Kč. V roce 2021 bylo z 3414 případů odškodněno 3134 pojistných událostí, vyplacené pojistné plnění přes 185 mil. Kč, na 1 pojistnou událost připadlo přes 59 tis.; v letošním roce do 30. 9. bylo nahlášeno 4384 případů, odškodněno 4496, vyplaceno více než 300 mil. Kč, na jednu pojistnou událost připadlo již přes 67 tis. Kč. V souvislosti s covidem-19 může tedy dojít k celkovému plnění až půl miliardy Kč koncem roku.

Mgr. Frýbortová uvedla, že judikatura směřuje k setření rozdílu podle zákoníku práce a podle občanského zákoníku. Momentálně je v mezirezortním řízení návrh na úpravu nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění NV. č. 224/2016 Sb. Hlavním bodem této úpravy je úprava hodnoty 1 bodu v rámci bolestného a ztížení společenského uplatnění z 250 Kč na 370 Kč, což je další krok k přiblížení občanskoprávní úpravě.

Konferenci moderovala a organizaci zajišťovala Bc. Libuše Bělohlávková. V tématu Cesty a nástroje ke snižování sociálně-ekonomických důsledků poškození zdraví z práce zhodnotila stávající situaci. Z 1. konference k problematice prevence a rehabilitace poškození zdraví z práce, která se konala v červnu 2019, vyplynuly určité závěry. Mimo jiné nutnost zajištění financování prevence a rehabilitace poškození zdraví z práce z prostředků vybraného pojistného pracovních úrazů a nemocí z povolání (například v roce 2021 bylo vybráno od zaměstnavatelů 9,1 miliardy Kč, z toho se do státního rozpočtu vrátilo 4,9 mil. Kč) nebo v oblasti rehabilitace zajistit cílenou podporu osobám s poškozením zdraví z práce při návratu do pracovního života a společnosti, ve vazbě na ucelený systém koordinované rehabilitace. Lidé by potřebovali vědět už ve stavu, kdy procházejí zdravotnickými zařízeními, že budou mít příjem, který jim pomůže. „Jistým posunem vpřed byla aktualizace seznamu nemocí z povolání, přibylo těžké poškození bederní páteře, ale jinak bohužel závěry naplněny nebyly. Snažíme se ale i prostřednictvím těchto konferencí přesvědčit politiky o významu tohoto tématu, o tom, že nejdůležitější je člověk – člověk a jeho rodina,“ řekla Libuše Bělohlávková.



zdroj: bozpinfo.cz