Nemoc z povolání od A do Z

Definici nemoci z povolání bychom našli v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, § 1 odst. 1. Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání (Příloha nařízení vlády č. 290/1995 Sb.). Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.

Pro uznání nemoci z povolání není podstatné, zda posuzovaná nemoc prokazatelně vznikla při určité práci, ale jen to, zda posuzovaný vykonával práci, která svým charakterem odpovídala podmínkám vzniku nemoci z povolání uvedené v platném seznamu nemocí z povolání.

Pokud zaměstnanec má podezření na nemoc z povolání, měl by navštívit poskytovatele pracovnělékařské péče u zaměstnavatele. Nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání. Seznam poskytovatelů, kterým bylo uděleno povolení uznávat nemoci z povolání, je na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví.

Krajská hygienická stanice vydá závazné vyjádření o splnění či nesplnění hygienické podmínky pro uznání nemoci z povolání. Pracoviště pro uznávání nemocí z povolání vydá lékařský posudek o uznání či neuznání nemoci z povolání. Zaměstnanec nebo zaměstnavatel může požádat o přezkoumání posudku.

K tomu, aby byla uznána nemoc z povolání, musí být splněny tři podmínky. Za prvé nemoc musí být uvedena v seznamu nemocí z povolání, za druhé musí být prokázáno, že pracovník trpí onemocněním v určité tíži a za třetí musí být splněny podmínky, za kterých nemoc z povolání vzniká.

Jak uvádí tento článek, rozhodné pro uznání covid-19 jako nemoci z povolání jsou písemné záznamy ve zdravotnické dokumentaci pacienta. Aby byla splněna hygienická podmínka, musí být prokázáno, že zaměstnanec, u kterého byla tato nemoc zjištěna, vykonával v inkubační době této nemoci práci, při níž je významné riziko touto nemocí onemocnět.

Někdy může jít pouze o ohrožení nemocí z povolání podle § 347 odst. 1 zákoníku práce (ZP). Ohrožením nemocí z povolání se rozumí takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání.

Postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání je stanoven vyhláškou č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání). V příloze k této vyhlášce jsou uvedeny podmínky, za nichž nelze nemoc, která byla uznaná za nemoc z povolání podle nařízení vlády, nadále uznat za nemoc z povolání. Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc posuzované osoby uznává nebo neuznává jako nemoc z povolání (z. č. 373/2011 Sb. § 62 odst. 5).

Povinnosti zaměstnavatele

  • Je povinen umožnit poskytovateli pracovnělékařských služeb a poskytovateli v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, vstup na pracoviště, kde zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec pracuje nebo pracoval za podmínek, jejichž vlivem posuzovaná nemoc z povolání vznikla, a to za účelem zjištění dalších skutečností nebo provedení klinického testu, popřípadě odebrání vzorku materiálu nebo pořízení audiovizuálního záznamu potřebného k posouzení nemoci z povolání (§ 64 z. č. 373/2011 Sb.).
  • Je povinen pro zajištění objektivity šetření a ověření podmínek vzniku nemoci z povolání umožnit vstup na pracoviště bývalému zaměstnanci (§ 64 z. č. 373/2011 Sb.).
  • Je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. (§ 269 odst. 2 ZP).
  • Je povinen vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatní taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání (§ 105 odst. 6 ZP).

Nemoc z povolání je většinou dlouhodobá záležitost. Zaměstnanec má právo na stejné náhrady jako u pracovního úrazu. Pokud je v pracovní neschopnosti, tak má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti: přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského (§ 271a ZP); náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, která přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu (§ 271b ZP); náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 271c ZP); účelně vynaložené náklady spojené s léčením, které přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil (§ 271d ZP).

Počty bodů pro ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění pro jednotlivá poškození zdraví způsobená nemocí z povolání jsou uvedené v Příloze č. 2 a č. 4 k nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění nařízení vlády č. 224/2016 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

V případě zjištění nemoci z povolání zaměstnavatel následně zaměstnance přeřadí na jiné místo. Pokud má nižší mzdu, pobírá náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tzv. rentu. Pokud by dostal z důvodu nemoci z povolání od zaměstnavatele výpověď podle § 52 písm. d) ZP, náleželo by mu podle § 67 odst. 2 ZP odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Pokud zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k práci, lékař musí v posudku uvést příčinu, což znamená, že zdravotní stav je nebo není důsledkem nemoci z povolání nebo ohrožení takovou nemocí (resp. pracovního úrazu). Pokud se nemoc z povolání teprve šetří, uvede lékař, že běží posuzování nemoci z povolání a po vydání lékařského posudku tzv. střediska nemocí z povolání následně vydá další posudek se zjištěnou příčinou. Zaměstnavatel by měl zaměstnance zatím vyřadit z práce s náhradou mzdy (neboť lze očekávat uznání nemoci z povolání),“ říká JUDr. Bořivoj Šubrt.

Pokud by se zaměstnanec hned po skončení pracovního poměru přihlásil na úřadu práce, musela by mu být proplacena renta ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem a případným invalidním důchodem, přičemž pro výši renty není rozhodná výše odstupného. Renta přísluší zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy.

Uchazeči o zaměstnání, kterému bylo podle jiných právních předpisů z posledního zaměstnání vyplaceno odstupné, odbytné nebo odchodné, se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odbytného nebo odchodného stanovená jinými právními předpisy. Poskytnutá podpora v nezaměstnanosti pak nemá vliv na výši renty. Po dobu, kdy zaměstnanci nepřísluší podpora v nezaměstnanosti (to jsou ty měsíce odpovídající počtu násobků průměrného výdělku odstupného), mu přísluší stále renta.


zdroj: bozpinfo.cz